Inovace jsou tahounem ekonomiky a posouvají lidstvo kupředu. Zároveň však u mnohých vzbuzují úzkost a nedůvěru. Nadávky na stroje, co nám berou práci, určitě znáte. Aby ne, když pochází už z dob průmyslové revoluce. Jak je to ale s těmi stroji a prací doopravdy? 

24. února roku 1961 vyšel v prestižním americkém časopise Time článek, který varoval před jedním znepokojivým trendem. Automatizace podle něj došla do bodu, kdy kvůli ní začalo víc pracovních míst zanikat než vznikat. Tehdejší prezident Lyndon B. Johnson dokonce nechal svolat panel odborníků, aby se k tomu vyjádřili. 

Ti došli k prostému závěru: není to pravda. Technologie totiž některé profese zničí, zároveň ale vytváří nové. Jinými slovy, zanikají profese, ale nezaniká práce jako taková.

To ostatně potvrzuje i letošní zpráva Světového ekonomického fóra. Podle ní jsou automatizací nejvíce ohroženi lidé s nízkou kvalifikací a vzděláním, technologie ale zároveň mohou vytvořit o miliony pracovních pozic více, než jich kvůli nim zanikne. 

Pokud se ptáte, kde mají tyto obavy svůj pramen a jak dlouho se podobné diskuse vedou, vydejte se s námi na výlet proti proudu času. Některé zajímavosti vás určitě překvapí.

Královna Alžběta proti punčochovému stroji

Všechno to začalo výrobou punčoch. Jistý duchovní jménem William Lee totiž dostal v 16. století nápad, jak urychlit výrobu této nerozlučné součásti dámského šatníku. Jeho myšlenka byla jednoduchá, ale geniální. 

Stačilo přizpůsobit už existující tkalcovské stavy pro výrobu koberců tak, aby vytvořily jeden velký plát punčochového materiálu, který stačilo nastříhat a sešít. Metoda byla mnohem efektivnější než tradiční celoruční výroba a sloužila jako inspirace pro další inovace v textilním průmyslu.

Mimochodem, traduje se historka, podle níž se proti patentu postavila samotná královna Alžběta I. Obávala se – jak jinak – že ruční tkalci přijdou o práci. Ani ona však nebyla schopná zabránit rozjezdu průmyslové revoluce, která navždy změnila způsob, jakým pracujeme. 

Výhrůžky, útoky, popravy

Přesuňme se o pár set let dále. V 19. století přišla další velká vlna automatizace a fabriky plné parních strojů chrlily na trh takový objem výrobků jako nikdy dříve. Města rostla raketovým tempem tím, jak se do nich stěhovali lidé z vesnic. Spousta manuálně pracujících ale zároveň přicházela o práci a žila v bídě. Netrvalo dlouho a přišly první nepokoje.

Anglie platí za jednu z kolébek průmyslové revoluce, takže není divu, že právě tady patřily protesty k těm nejsilnějším. Skupina odpůrců strojů, kteří si říkali Luddité, se v roce 1811 postavila mechanizaci na odpor a na čas způsobila problémy byznysu s vlnou a bavlnou.

V Yorkshiru se skupiny Ludditů pokoušely zbavit nových nových textilních strojů. Dělníci posílali výhružné společné dopisy zaměstnavatelům, napadali je a leckde se jim dokonce podařilo vlámat se do továren a zničit nové mechanizované tkalcovské stroje. 

Dovede si něco takového představit dnes? 

Vláda tehdy zareagovala tvrdě. Poslala do zasažených oblastí vojáky, vypsala odměny za informace o organizátorech protestů a dokonce označila rozbíjení strojů za trestný čin, který mohl pachatele stát život. Příštího roku bylo pod tímto novým zákonem popraveno 17 osob. 

Protesty pokračovaly v menší míře až do poloviny 19. století, kdy už se ruční tkaní téměř nikde nevyužívalo a většina společnosti se chtě nechtě smířila s pohledem na velké, hlučné a parou poháněné stroje, díky kterým měli co na sebe. A automatizace se plynule přelévala do dalších a dalších průmyslových odvětví. 

Století automobilů

Novou revoluci přinesla až produkce automobilů ke konci 20. století. Průmyslové roboty nejprve vykonávaly jen ty nejjednodušší, repetitivní činnosti, později se jejich kapacity zvětšovaly a dnes zastávají celou řadu profesí, kterou dříve vykonávali lidé, jako třeba vsazování oken a podobně. 

Jak vypadá taková plně automatizovaná továrny na automobily se můžete podívat na schématu firmy FANUC, která vyvíjí a vyrábí roboty použitelné v celé řadě průmyslových odvětví, včetně automobilového

Odtud už byl jen krůček k jejich aplikaci v dalších odvětvích od letectví přes laboratorní výzkumy až po logistiku a skladování zboží velkých obchodních řetězců a e-shopů. S tím, jak se technika stává stále přirozenější součástí našich životů, ubývá také protestů. Avšak i ty se ještě čas od času vyskytnou.

Kam kráčí umělá inteligence?

Vývoj v robotice dnes do značné míry pohání pokrok na poli umělé inteligence. Zatímco klasickým průmyslovým robotům musel inženýr nebo programátor určit práci a naprogramovat postup, roboty a roboti s umělou inteligencí by měli disponovat schopností učit se. A tedy fungovat víceméně samostatně.

Co je pro spoustu podnikatelů, vizionářů a vynálezců zářná budoucnost, je pro jiné strašák. V roce 2014 se tak odehrály protesty proti robotům s umělou inteligencí na festivalu SXSW v americkém Austinu, o tři roky později se do médií dostala šokující zpráva bývalého zaměstnance společnosti Clarifai, který tvrdil, že firma vyvíjí roboty určené k zabíjení lidí.

A letos v únoru si prestižní magazín Verge všiml jiného aspektu. Automatizované systémy a stroje nám práci možná nevezmou, protože se stanou našimi šéfy. Už dnes totiž kontrolují například výkonnost zaměstnanců úklidových služeb nebo říkají operátorům callcenter, jak mají odpovídat. 

Nejvíce je tento trend vidět ve společnosti Amazon. Její zaměstnanci jsou hodnoceni dle stupnice výkonnosti, kterou vyhodnocuje umělá inteligence. Ve skladech tak často chybí lidští předáci nebo jiní dozorci, protože kontrolu a řízení zaměstnanců mají na starosti automatizované systémy.

Před umělou inteligencí za svého života varoval jeden z největších mozků 20. a 21. století, Stephen Hawking. Naopak vizionář Elon Musk vidí budoucnost v samořídících automobilech a samostatných robotech. Na kterou stranu se přikloníte vy?

Co s námi bude? 

Průmyslové roboty, ale i kolaborativní coboty (jaký je mezi nimi rozdíl si můžete přečíst také u nás na blogu) se dnes využívají téměř všude. Kromě montáží automobilů, letadel a dalších velkých strojů mají na starosti i činnosti, které by vás určitě nenapadly.

Roboty například lahvují víno, pracují v továrnách na sýr, dosazují ručičky do luxusních hodinek, připravují kafe nebo dokonce po boku mistrů cukrářů zdobí dorty. Různé příklady z praxe najdete třeba v příbězích klientů na stránkách společnosti FANUC, právě na průmyslové využití robotů specializuje. 

Stejně jako v minulosti i dnes narážíme na to, že roboty a roboti sice některé profese nahrazují, vytvářejí však zcela nové. Ve 20. a 21. století vyrostla celá nová profesní skupina lidí, zabývajících se programováním nebo stavěním robotů. Akcelerace technologického pokroku si žádá stále více a více analytiků, vývojářů a inženýrů. 

A vznikají i zcela futuristicky znějící nová pracovní místa. Už jste slyšeli o analytikovi kyberměsta, datovém detektivovi nebo digitálním krejčím? Seznam 21 těch nejzajímavějších nových zaměstnání přinesl magazín Inc.

Závěrem tak lze říci jediné. Pokud máte strach, že vás robot připraví o práci, tak se nebojte. Té bude vždycky víc než dost.

  • Štítky:
Žádné komentáře.

Přidejte svůj komentář

Můžete použít HTML atrbitury: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>